Nyní bych ráda pro všechny, kteří si čtou mé články napsala něco, co jsem minulý týden četla a s čím souhlasím a chci se podle toho řídit.Nyní požiji báseň z článku:
Šimanovský Zdeněk:Stav úplné pohody. In Speciální pedagogika,1,2/2007,str.106.
Naslouchej
Když Tě požádám, abys mi naslouchal,
A ty mi začneš dávat rady, neděláš, oč jsem Tě žádal.
Když Tě požádám, abys mi naslouchal,
A ty mi začneš vysvětlovat, proč bych se neměl cítit takhle,šlapeš po mých citech.
Když Tě požádám, abys mi naslouchal,
A ty máš pocit, že musíš něco udělat,abys řešil můj problém, ubližuješ mi, i když se to třeba zdá divné.
Naslouchej! Všechno, oč jsem požádal, bylo právě to.
Ne hovořit nebo jednat – jen mne slyšet.
Rada je levná: dostaneš ji od Sally v Maďarsku za pár korun.
A já můžu jednat sám pro sebe, nejsem bezmocný.
Možná jsem ztratil odvahu a víru,ale nejsem bezmocný.
Když uděláš pro mě něco, co můžu a potřebuji udělat pro sebe, přispíváš k mému strachu a slabosti.
Ale když přijmeš jako naprostou skutečnost, že cítím to, co cítím, ať je to jakékoli, můžu se zbavit nutnosti tě přesvědčit a začít s prací na pochopení, co je za těmi iracionálními pocity.
A když se to objasní, odpověď je zřejmá a já nepotřebuji radu.
Iracionální pocity mají smysl, když pochopíme, co je za nimi.
Možná, že takhle někdy působí modlitby pro některé lidi, protože Bůh je moudrý a nedává rady a nesnaží se vylepšovat věci, jen naslouchá a nechá vás, abyste si věci zpracovali pro sebe.
Takže prosím naslouchej a jen mne slyš, a chceš-li hovořit, počkej chvilku, až budeš na řadě a já budu poslouchat tebe.
Také jsem ve svém starém životě (před nehodou) vyslechla lidi a začala hodnotit a radit, jak se mají zachovat a cítit. Ale nyní jsem pochopila, že to nepomůže jim, ani mně. Protože já se zanořila do jejich problémů a neměla jsem sílu na své starosti.
Nyní vím, že já jsem ta nejdůležitější ve svém životě a musím být na prvním místě. Na dalších místech jsou Ti ostatní.
Hlavně jsem si uvědomila, že pokud si sama vyřeším bez pomoci něco, tak si toho více vážím a je to pro mě velká životní zkušenost.
Je důležité, aby jste se taky tak začali chovat a hned budeme mít lepší pocit sami ze sebe. Budete mít méně starostí a více času na sebe.
Také jsem přišla na to ,že se lidi hodně rozčilují a trápí maličkostmi, a tak si zbytečně dělají starosti a otravují si život. Neuvědomují si, že život je krátký, a proto se má prožít plnými doušky a ne jen přežít a trápit se. Je škoda prožívat život maličkostmi jako nejhorším utrpěním.
Není to ode mě zlehčování, jenom je dobré uvědomit si, že jsou na tom lidi hůře a že život jde dál a je krátký. Může být ukončen každou chvíli, proto je lepší ho prožívat radostně, optimisticky a bez starostí.