Komentáře: Novinky

Od: Iveta Anderlová

Iveta Anderlová — Fri, 01 Feb 2008 17:50:43 +0000

Milá Ivko,
v tomto Vám neporadím. Jedině vždy zvašte, co je pro Vás důležitější,zda zvládnutí úkolu nebo si zachovat zdraví,chladnou hlavu apod.
Pokud jde o zdraví a podobné věci, tak to útěk není. Když mluvím o zdraví,myslím i psychické zdraví.

Od: ivka

ivka — Fri, 01 Feb 2008 16:58:09 +0000

úkoly
Toto, o čem píšete, Iveto, je moje současné Velké životní téma, i když ne na tělesné úrovni. Je pro mě hrozně těžké rozpoznat hranici, jestli mám úkol vzdát, že to není již v mých možnostech ho dokončit, nebo jestli je to útěk od rozdělaného.

Od: Iveta Anderlová

Iveta Anderlová — Fri, 01 Feb 2008 16:40:41 +0000

První věc, která mě dnes potěšila
Dnes jsem si uvědomila, že není důležité vždy vítězit, ale důležité je včas se vzdát. Dnes jsem si dala velký úkol, který jsem nemohla už fyzicky zvládnout, tak jsem ho musela vzdát a nedokončit. Uvědomila jsem si, že je to ukázka moudrosti, když člověk svůj úkol včas ukončí a vzdá. Přiznání si, že není možné úkol dokončit, není slabost, ale je vidět, že člověk si je vědom svých možností.

Od: eman ostrava

eman ostrava — Fri, 01 Feb 2008 15:18:06 +0000

Jsem rád, že jste.
Souhlasím s paní ivkou-tady u Vás se nikdo nehádá! Jste jako bytost z jného světa. Asi jste nám tu zůstala-jako naše zrcadlo. Jako štít proti malichernostem a nedůležitostem. Držím Vám palce, ať máte sílu a vůli a smekám, tam kde jste Vy se já nikdy nedostanu. Ale nevadí mi to. Pokud jsou tady lidé jako Vy, tak co nám valstně chybí??!!

Od: Jiri Nemcik

Jiri Nemcik — Fri, 01 Feb 2008 15:15:30 +0000

mě naposledy potěšilo
mi ráno na odkrytou nohu skočilo kotě a zakouslo se…:)))

Od: ivka

ivka — Fri, 01 Feb 2008 14:54:04 +0000

pro Ivetu
Těší mě, že si mohu tady přečíst Váš příspěvek a že se zde v diskuzi nikodo s nikým nehádá…..

Od: Kateřina

Kateřina — Fri, 01 Feb 2008 11:35:24 +0000

co mě naposledy potěšilo?
dneska se babička vrátila z nemocnice a všechny moje děti ji běžely vítat. Potěšilo mě, že ji mají tak rády.

Od: lucie

lucie — Fri, 01 Feb 2008 08:56:30 +0000

podbná zkušenost
máme kamarádku, která se musela vyhrabat z ošklivé nemoci. zůstalo jí pak přesně to, co popisujete – taková upřímná radost z každé hovadiny – je moc fajn s takovým člověkem být 🙂

Od: Iveta Anderlová

Iveta Anderlová — Thu, 31 Jan 2008 23:46:22 +0000

Milý Emane
bohužel taková jsem já nyní v tomto životě. Okolo sebe vidím plno ošklivostí, ale to mi nekazí můj optimismus, kterému děkuji, jelikož bez něj bych už to asi nezvládala. Ono se to může zdát umělé, ale je to tak a optimismus mi dodávají i Vaše příspěvky. Střízlivá jsem někdy až moc, ale možná už se jen zabýváte těmi špatnými věcmi, které jsou kolem Vás. Já si ty špatné věci moc nepřipouštím,protože jinak bych se jen utápěla v slzách. Přeji Vám hodně sil a radosti v životě.

Od: eman ostrava

eman ostrava — Thu, 31 Jan 2008 22:05:19 +0000

Tolik optimismu??
Že je to až podezřelé. Až o vás Ivetko, začínám mít strach. Anebo opravdu už neznám radost z maličkosti a oddělení podstaného od věcí tak nepodstatných jako je politika nebo měnová ekonomika.
Snad opravdu máte jen náladu veselou a mysl jen jasnou. Jen ať to není umělé a vsugerované. Zažil jsem podobné pocity a takvám radím-vesele ale střízlivě!! Zlomte vaz…tedy, zž raději ne.