Jak jsem cetl Vas clanek tak Vam spis jde o to, aby kdyz uz se spechat musi, aby jsme se pritom „nepomlatili“. No a na to jsou pravidla – nejen silnicni – a pak se dostanete k tomu co je nejvetsi problem nasi ceske spolecnosti a to: existence efektnich zakonu a jejich vymahatelnost, ale bojim se ze tento idealni stav tady mit hned tak nebudeme.

Tímto svým úhlem pohledu nijak neobhajnuji spěch či stres, snažím se pouze rozšířit Vaši diskusi o jiný rozměr.

Ale bohužel to „nespěchání“ není tak úplně v naší moci. Nejen, že v některých oblastech je i těch Vámi zmíněných 5 min. stašně moc (záchrana života, zdraví, přírody ap.). Ten tlak na rychlost, flexibilitu ap. je dán vývojem konkurenčního prostředí v řadě oblastí. Pokud např. se ucházíte o práci či o zakázku, tak i takové malé zpoždění může znamenat, že Vás někdo rychlejší předběhne a nedostanete nic.

Ale nejde vždy jen o život, práci nebo úspěch (vlastní). Představte si, že máte zodpovědnost za několik tisíc lidí ve firmě, která na tom třeba není zcela ideálně, a pokud se Vám a Vašemu týmu nepodaří rychle věci změnit, tak máte na svědomí osudy nejen těch několik tisíc lidí, ale i jejich rodiny a blízké, nepřímo i navázané další lidičky ve službách, u dodavatelů apod. To Vás nutí spěchat, ať chcete či ne.