Ale nic mi to nepřinášelo, jen jsem měla hlavu plnou potíží ostatních. Nyní jak vnímám svět trochu s nadhledem,tak mi potíže ostatních přijdou dost malicherné a zbytečné. Uvědomila jsem si, že v životě jsem nejdůležitější já.
Vyslechnu ostatní, ale již jejich problémy neřeším. Pomůžu, když o to sami požádají a když mi pomoc jim neublíží. Občas se ve mně ještě probudí stará Iveta, která by chtěla problémy ostatních řešit a pomáhat jim. Ale po chvilce si řeknu dost, je to jejich život,ať si pomůžou sami. Já si musím také pomoci sama. Sice k některým věcem potřebuji pomoc jiných,ale těch už je málo a s touto pomocí se smiřuji, protože ji potřebuji. Je velmi těžké naučit se přijímat pomoc, když jsem byla zvyklá jen pomáhat.
Ale musí se člověk naučit pomáhat hlavně sobě.Důležité a prospěšné pro náš život je si uvědomit,kdo je v našem životě ten nejdůležitější, komu máme nejvíce pomáhat a o koho se nejvíce starat? Ano, je to naše osoba.
Pokud si to neuvědomíme, tak budeme hodně trpět a stále jen pečovat o jiné a sami budeme ochuzeni. Ostatním můžeme pomoci, ale s tím omezením, že nám to nesmí ublížit, ani nás to vysílit. Pomoci si může člověk sám, ale musí chtít.
Komu jste naposledy pomohli? Neublížilo Vám to?