Po nehodě byla měsíc v kómatu a po probuzení jsem jen dýchala a mrkala. Proto se nyní raduji z každé maličkosti, kterou zvládnu sama. Ještě nedávno za mě vše dělali jiní. Třeba zamést pokoj ve stoje nebo umýt nádobí znamená pro mě výhru milionu. Jsem i ráda za to, že jsem, dýchám, směji se, že můžu číst, psát a že rozumím počítači, který je pro mě nyní velký pomocník. Naštěstí jsem bojovnice, která vidí hlavně to dobré a to špatné hází za hlavu nebo nechává koňovi, který má větší hlavu.
Nemůžu se litovat a brečet, to bych nevyužila toho, že jsem přežila a že můžu žít dál. Mám štěstí, protože se můj stav cvičením a mým odhodláním lepší.
Tento můj jiný pohled můžete se snažit chápat, ale nedokážete ho pochopit a převzít jako svůj, protože vychází z mé situace. A tu Vám nepřeji. Přiznám se, mohla jsem dopadnout lépe, ale člověk svůj osud trochu musí přijmout, protože cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Při rozebrání toho, co mi to vzalo a dalo, trochu lépe chápu, že tento můj úděl, má nějaký smysl. Jsem za něj ráda, protože aspoň nežiji ve stereotypu, který mě asi čekal.
Zažívám plno nových a krásných situací. Třeba jsem nedávno zažila velmi legrační situaci, kterou Vy asi nezažijete. Nejlepší na tom bylo to, že jsem se málem počůrala smíchy na přechodu pro chodce. Vy všichni čekáte na přechodu, aby Vám někdo zastavil a moje asistentka, když jsme šly na procházku přes přechod, se mohla umávat, aby nám nezastavovali řidiči aut a jeli. Někteří se divili a jeden řidič na nás zatroubil, abychom šly. Jelikož při chůzi s chodítkem jsem velmi pomalá, tak jsme chtěly počkat, až nepojede žádné auto. Řidič, který na nás troubil, abychom šly přes přechod, to stejně nevydržel a raději nás v půlce přechodu objel.
Je pravda, někdy i ten úřední šiml u mě zařehtá, ale to si zanadávám, nakrmím ho a pošlu ho zpět k pánovi
Jinak bych ani nežila,ale přežívala bych. Byla jsem vždy akční člověk, i když nyní toho můžu méně, tak se snažím žít a hezky život prožívat.
Prožíváte svůj život nebo jen přežíváte?