Znění právní definice pojmu životní prostředí je v § 2 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů, je následující: " Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie." Spíše budu zmiňovat umělé životní prostředí, neboť s ním se člověk v dnešní době více setkává než s přirozeným, který je definované v zákoně.
Přirozené životní prostředí, jak je definované v § 2 zákona č. 17/1992 Sb., je pro člověka s tělesným postižením velmi bariérové. Pro člověka je důležitá návštěva přírody. Čerstvý vzduch a pobyt v přírodě pomáhá k uzdravování a zdravotně postižení potřebují pobyty v přírodě. V přírodě se vozíkem jezdí hůře, ale naštěstí v dnešní době se budují i přírodní stezky určené vozíčkářům. Je to sice uměle budované, ale zase se tam mohou vozíčkáři pohybovat sami bez cizí pomoci, což je pro člověka velmi důležité. K výjezdu vozíčkáře patří také vždy zhodnocení situace, zda je tam možnost odpočinku s občerstvením a možnost využití bezbariérového WC. Tyto problémy zdraví lidé nemají, protože ti mohou navštívit jakékoli zařízení,i když je přístupné po několika schodech, ale člověk na vozíku bohužel musí mít přístup bez schodů. Toto jsem si dříve neuvědomovala, ale nyní vidím, jak je to důležité a moc to není v naší společnosti tak zavedené. Pokud se staví nové domy či renovují staré, vyhláška č.369/2001 o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace stanoví, jak má být rozměrově utvořena toaleta, ale na základě vlastních zkušeností se domnívám, že je u nás bezbariérovost pouze formální, ale nikoli skutečná, jelikož někdy je sice bezbariérově označena toaleta, ale k ní vede jeden malý schůdek a vozíčkář potřebuje hodně manipulovat s vozíkem nebo potřebuje pomoci od druhého člověka, aby se dobře nasměroval vozíkem tak, aby mohl zavřít dveře, aby měl aspoň zajištěno soukromí.
Jednou důležitou složkou přirozeného životního prostředí člověka s postižením je rodina. Pro člověka, který se narodí s postižením je rodina důležitá proto, aby se o něj postarala a zajistila mu základní potřeby jako např. jídlo, pití atd. To samé potřebuje i člověk, který se stane postiženým v průběhu života, ale zpočátku potřebuje i např.finanční podporu a pomoc zajistit rehabilitaci, aby se stal samostatným v co největší míře, jelikož u nás bohužel není v rehabilitačních ústavech či v nemocnicích osoba, která by zajišťovala následné rehabilitační pobyty. Rodina dokáže nejvíce podpořit člověka s postižením. Rodina je i důležitá pro jednání s úřady, protože člověk, který získá postižení v dospělosti, potřebuje vyřídit toho mnoho a sám to nezvládne, protože buď to mentálně nedokáže nebo čas věnuje rehabilitaci. A mnoho úřadů, které jsou určeny pro invalidní občany, je umístěno v patře bez výtahu. Bylo by pochopitelné a omluvitelné, kdyby se jednalo o úřady, které vyřizují důležité záležitosti, ale horší je, pokud se jedná o finanční záležitosti, jako je třeba si vyzvednout peníze na poště a jelikož měsíc nefunguje plošina, tak přebírá vozíčkář peníze od pošťačky na ulici, což je opravdu dost špatné.
Také kamarádi jsou pro člověka s postižením hodně důležití. Člověka, který postižení získá až v průběhu života, podpoří jeho kamarádi, jelikož mu pomůžou dostat se do společnosti a rozptýlí ho od postižení a táhnou ho při léčení. Mohou mu zajistit i trávení volného času podle jeho zájmů.
K životnímu prostředí patří i kontakty s druhými lidmi. Sice už je vidět určitý posun společnosti k potkávání lidí s postižením na veřejnosti, ale ve svém případě mi trochu vadí, že jakmile mě někdo potká, tak si myslí, že jsem nemohoucí a vše by nejraději dělal za mě a nechápe moje upozornění, že to zvládnu sama. Ono je hezké, když jsou ostatní všímaví, ale bylo by lepší, kdyby se zeptali člověka s postižením, zda potřebuje pomoci, protože člověk s postižením je svéprávný a má právo rozhodovat se, co přijme a co odmítne a jak jeho život půjde. Člověk s postižením též potřebuje zachovat i samostatnost a svůj prostor.
K dnešnímu životu patří i tzv.moderní přístroje, které jsou velmi důležité pro lidi s postižením, neboť ty jim umožňují např. komunikaci s okolím, s kamarády, s rodinou a i kontakt se světem.Mezi důležité zařazuji mobil a počítač s internetem. Tyto moderní přístroje jsou závislé na finanční dostupnosti a na chtění člověka s postižením. S těmito moderními přístroji nezůstane člověk s postižením tolik odříznutý od společnosti jako dříve.
Dalo by se říci, že dnešní svět a naše společnost přistupuje dobře k lidem s postižením, které považuje za rovnocenné partnery při společenském jednání. Je ještě mnoho věcí ke zlepšení, ale snaha o rozšíření životního prostoru lidí s postižením je na dobré cestě.